Co je to intuice (Wikipedia)

Co je to intuice? Když si zadáte toto heslo do googlu, narazíte na množství představ typu:

Intuice je schopnost vědět beze slov, vnímat pravdu bez vysvětlování. Funguje mimo čas i prostor a spojuje nás s vyšším já. Pracuje s vědomím, že minulost, přítomnost i budoucnost existují současně. … (článek Intuice – vědění, jež přesahuje logiku)

Intuice je často brána jako něco esenciálně duchovního, čistého a hlubokého, neuchopitelného rozumem či vědou, a nad rozum v podstatě povýšeného. Jde jen o to naučit se této duchovní síle otevřít a ona nás v životě nemůže téměř nikdy zklamat. Překvapivě, podobné názory jsem se dočetl i v našich studentských přípravných materiálech ke státnicím, otázka Možná pojetí intuice:

Člověk, který je citově vnímavý, bude i více otevřen vjemům které přichází z duchovní oblasti. Intuitivní jednání je přirozenou výbavou k životu a není ničím neobvyklým. Intuice nás chrání před chybným rozhodnutím, které by mohlo přivodit následně těžký životní osud, chrání nás v mnoha životních situacích, ale musíme být jemným i nenápadným impulsům naší intuice otevřeni a nalouchat jim. … Ne každý je schopen si připustit myšlenku, že něco takového existuje, když ani věda neodhalila „pravé“ centrum tohoto smyslu.

Podobné názory často obsahují v podstatě pravdivé věci, lehce zmatené polopravdy i vyložené nepravdy. A to je škoda, protože intuice je skutečně velmi zajímavý fenomén, který si zaslouží naši pozornost, a kterému se pochopitelně současná věda (např. kognitivní psychologie) hluboce věnuje, neboť stojí v samotných základech našeho myšlení. Nejspíše byste bez ní nebyli ani schopni rozumět tomuto textu.

Continue reading

Kognitivní věda? Co že to je?

“But what IS cognitive science?” – Péter Érdi

Když se někdo zeptá, čím se to vlastně zabývám, odpověd “kognitivní vědou” obvykle moc neuspokojí. Není se moc proč divit: není moc zdrojů, odkud by se o ní člověk mohl dozvědět. Během středoškolského studia se člověk dozví alespoň o existenci celkem širokého spektra vědních oborů. O dalších exotičtějších disciplínách (např. andragogice) si v posledním ročníku třeba přečte v seznamu VŠ oborů. Ale na kognitivní vědu v ČR (jako snad v jediné ze středoevropských zemí) nenarazí. Mohl bych místo toho vcelku pravdivě odpovědět, že jsem psycholog. Jenže to vyvolává ne zcela přesné představy:

Psychoanalyst couch

Psychologie není jen o psychoterapii a už vůbec ne jen o psychoanalýze. Za obecně známými aplikovanými poli psychologie stojí i základní vědní disciplína. Dala by se nazvat jako obecná a experimentální psychologie; ve světě se pro ni často používá termín “kognitivní psychologie”. Ale to bohužel taky moc nepomáhá: pořád nevíme, co takový psycholog vlastně dělá. Jeden kolega proto rád říká, že je neurovědec. Je zajímavé, že pod neurovědou si člověk často představí to, co dělá kognitivní psycholog, zatímco většina neurovědců dělá něco dosti jiného (viz např. tento článek v Nature Neuroscience). Tak proč ne, neurovědec zní cool a mozek v podstatě zkoumáme také. Navíc k tomu se ale vrtám i ve filosofii. Hmm, takže neurofilosofie? To je také oblíbená nálepka, která v posluchači obvykle vyvolá ještě větší údiv a zavádějící respekt.

Continue reading